200 let výroby porcelánu
 v severozápadních Čechách
 
     
  Větší formát obrázku  
použitá literatura:

Dagmar Braunová - Porcelánová tradice

 

 

Výroba porcelánu je pro náš region typickou produkcí a má svoji dlouholetou tradici. Severozápadní Čechy, zejména Karlovarsko, byly předurčeny ke vzniku a rozvoji porcelánové industrie díky svým bohatým nalezištím kaolínu, hlín, jílů i nadbytku dřeva z rozsáhlých lesů. První pokusy o výrobu však můžeme datovat až do devadesátých let 18. století, neboť hospodářské i politické napětí v tehdejší rakousko-uherské monarchii bránilo komerčním zájmům českých podnikatelů a nechtělo zpočátku připustit existenci konkurenčních výrobních privilegií z těch důvodů, aby nedošlo k ohrožení vídeňského monopolního prvenství v porcelánové tvorbě habsburských zemí.

Od sedmdesátých let 18. století dochází k rozvoji obchodních styků v oblasti porcelánové výroby hlavně mezi Durynskem a Čechami. Zásluhou obchodníků se do Čech šířily i zvěsti o prosperitě tohoto podnikání, a proto na jejich základě dochází také k prvním pokusům o následování.

Větší rozmach těchto snah nastává až po tzv. guberniální výzvě, Oberpostamtszeitung z 26. 9. 1811, v níž byla přislíbena všestranná pomoc vlády při zakládání nových porcelánek a využívání přírodního bohatství loketského a žateckého kraje. Důsledkem Schönbrunnského míru byla totiž ztráta velkých ložisek kaolínu v okolí Pasova a tím způsobené i následné omezení dříve velkorysé vídeňské produkce. Z těchto důvodů vyslala vláda v roce 1810 významného rakouského mineraloga prof. Friedricha Mohse na průzkum severozápadních Čech. Jeho kladný posudek pak přiměl tehdejšího ředitele vídeňské porcelánky Matthaea Niedermeyera k zahájení odborného výzkumu zjištěných lokalit.

Prvopočáteční období každé činnosti lidského snažení se neobejde bez obtíží, vyplývajících a spojených s fází pokusnictví. Nejinak tomu bylo i při zakládání prvních manufaktur. Nově vznikající české porcelánky byly soukromými dílnami, jejichž zboží je zpočátku vedeno jako kamenina, fajáns nebo jemná pórovina anglického typu. Mnohé ze začínajících podnikatelů lze řadit mezi pouhé nadšence a diletanty, kteří se snažili využít odborné pomoci tzv. "arkanistů", přicházejících k nám z Durynska a Saska na přelomu 18. a 19. století. Většina těchto imigrantů však nebyla skutečnými odborníky, znalost výroby porcelánu jen předstírala, důsledkem čehož se pak původní majitelé často zruinovali.

Opomeneme-li nejstarší porcelánku Franze Antona Habertitzla v Rabensgrünu u Slavkova ‒ dnes Háje (1789 ‒ cca 1793), z jejíž produkce se bohužel žádné artefakty nezachovaly, patří k osmi tradičně jmenovaným nejstarším manufakturám v Čechách: 
 

 

 

 

 

založena

privilegium

k výrobě porcelánu

I.

Horní Slavkov

1792

1812

II.

Klášterec nad Ohří

1793

1822

III.

Březová

1803

1822

IV.

Kysibl

1803

1833

V.

Dalovice

1804

1830

VI.

Dolní Chodov

1811

1835

VII.

Stará Role

1811

1838

VIII.

Loket

1815

1818

 

V počátečních fázích výroby překonávaly porcelánky velice obtížně ekonomické, výrobní i odborné nedostatky. Pracovalo zde poměrně velké množství již zmíněných arkanistů, kteří přišli z dobře zavedených durynských továren, a proto je logicky jejich tvorba silně ovlivněna německou pozdně barokní a později klasicistní formou i dekorem. Porcelánový střep byl v této době nekvalitní, hmota sedavá či nažloutlá s četnými kazy, které se projevily až při výpalu. Výrazně převládalo stolní nádobí oblé konvice hruškovitého tvaru, polokulovité koflíky, cukřenky, dózy a misky. Malířská výzdoba setrvávala v primitivních nárocích na estetickou kvalitu i technologické provedení. Nejčastěji se uplatňovala malba míšeňského typu "pták a skála" a tzv. "slaměnkový dekor", provedená v minimální barevné škále sytě modrým kobaltem nebo purpurovou červení.

Český porcelán se ve svém chronologickém vývoji zbavuje durynských předloh až v létech 1805 1820. Objevují se analogie s míšeňskou a vídeňskou formou, ojediněle i s francouzskou produkcí. Empírové válcovité tvary dvacátých let 19. století s vynikající malířskou dekorací povrchu, vysoká kvalita střepu to vše naznačuje jak kvalitativní přerod výtvarného názoru, tak i rozkvět manufaktur v rukou českých podnikatelů. Základy tradice a dobrého jména českého porcelánu byly položeny právě v této době, kdy zároveň s prvními úspěchy na našich a světových trzích dochází rovněž k promyšlené, systematické výchově mladé nastupující generace modelérů a malířů procelánu. Často sice vycházeli ze známých grafických a malířských předloh s mytologickými, alegorickými a romantickými náměty podle J. Ramberga, J. Flaschkeho, J. Endera, V. Morstadta, Piepenhagenových kreseb portrétní miniatury, veduty Karlových Varů a jiných lázeňských měst, evropských kulturních center, výletních míst, nebo o žánrové motivy. Opravdu "malířským obdobím" lze označit dobu pozdního empíru (1815 1835) a jako jeho hlavního představitele jmenovat manufakturu v Horním Slavkově.

Jednotlivé typy zvoncovitých koflíků s převýšeným hadovitým uchem, posazené na třech lvích nožkách nebo kruhovém reliéfním terči, produkované v různých tvarových variantách, zdobené miniaturistickou technikou drobnomalby, nemají snad až do současnosti tak bravurní obdoby. Úspěchy na výstavách získávají rovněž reprezentativní dekorativní vázy mnohdy monumentálních rozměrů a jiné nádoby již od roku 1828. Nejvyšších ocenění na Živnostenských výstavách průmyslových výrobků v Praze v následujících létech 1829 a 1831 dosáhl Slavkov (za výjimečnou malířskou dekoraci), Březová (za nové originální formy) a Loket (za perfektní kvalitu materiálu).

Další vývojovou etapu v produkci porcelánové industrie (cca 1835 1860) můžeme nazvat "plastickým obdobím", neboť tvar hrál v této době dominantní roli a právě morfologií byl určován i způsob malířské dekorace, který pak ještě zesiloval jeho účin. Prudce vzplanuvší živelný proud druhého rokoka přinesl základní přeměnu estetických kvalit. Buržoazní společnost zmiňované doby, která toužila přiblížit se alespoň částečně bývalému životnímu stylu a zašlé slávě šlechty 18. století, přejímala ochotně galantní hravost a graciéznost rokoka. Jednalo se však jen o vnější podnět, jenž byl zdrojem nově ztvárněných, a proto v počátcích progresivních myšlenek. V tzv. druhém rokoku vrcholily snahy umělecké i komerční. Na Karlovarsku se rozrostlo mnoho dalších porcelánek převážně tím, že výrobní postup byl pozměněn z produkce kameniny či póroviny na porcelán (např. Dalovice, Chodov, Budov, Stará Role), ale vznikly i nové menší továrny jako porcelánka v Rybářích u Karlových Varů a v Doubí.

Kolem poloviny 19. století přichází do obliby díky změně vkusu spotřebitelů nový módní artikl, jímž se stala drobná figurální plastika. K prvním manufakturám na Karlovarsku, které na ni okamžitě soustředily svůj zájem a výrobní program, patřily Loket, Slavkov a Klášterec nad Ohří. Kromě kopírování míšeňských vzorů z 18. století (idealizovaných dětských figurek, ptáků, idylických scének v dobových kostýmech apod.) se např. loketští modeléři odvažují provést i repliky slavných plastik Krista s dvanácti apoštoly, vytvořených původně J. J. Kändlerem v Míšni, podle mramorových soch v římském Lateráně. V těchto létech se objevují také (po vzoru pražské továrny a modelů A. Poppa) v materiálu provedené personifikace květin, ztvárněné podle Grandvilleových ilustrací ke knize "Les fleurs animées" a dále originální drobná plastika, emocionálně zachycující žánrové scénky z každodenního života, která mnohdy zachraňovala jednotlivé manufaktury před začínajícím úpadkem umělecké i technické kvality produkce.

Jinými výrobky, kterými např. Klášterec nad Ohří vynikl nejvíce, byly reprezentativní stolní soubory zejména "císařský" z roku 1851, "thunský" z roku 1856 nebo atraktivní tzv. "Ferdinandova forma" kávové soupravy z roku 1854. Česká porcelánová tvorba dosáhla efektním stylem druhého rokoka svého tvůrčího vrcholu, docílila řady ocenění i na světových výstavách v Mnichově, Berlíně, Londýně, Paříži, Vídni aj.

V šedesátých létech minulého století toto vyvrcholení uměleckých snah končí, neboť v nadcházející době, tj. v poslední třetině 19. století, zasahuje i do této sféry prudký rozmach bankovního kapitálu a s tím spojený kapitalistický způsob podnikání. V důsledku konkurenčního soutěžení převládly bohužel komerční zájmy a masová velkovýroba nad uměleckou kvalitou produkovaného zboží. Stále se zvyšující honba za ziskem, rostoucí industrializace a mechanizace výroby na úkor rukodělné práce uměleckořemeslného charakteru, otupila estetické cítění a vkus celé společnosti. Samozřejmě se neblaze projevila také v porcelánové tvorbě všech našich továren.

Snaha některých českých výtvarníků o obnovení významu hlubších estetických hodnot uměleckoprůmyslových výrobků, vznikající v sedmdesátých létech 19. století na podkladě zásadních idejí teoretiků G. Sempera a W. Morrise, se nesetkala s přílišnou odezvou. Tato retrospektivní etapa historie, která nedokáže naleznout své vlastní vyjádření výtvarného názoru, a proto se neustále vrací k předchozím společenských obdobím, je plným právem nazývána historismem. I v porcelánové tvorbě se nyní objevují anorganicky začleněné prvky novogotiky, novorenesance či novoklasicismu. Zhruba v létech 1870 až 1885 opět převažují ve tvarosloví i dekoraci pseudorokokové motivy.

Pokrokové myšlenky secese, která se v českém výtvarném umění a architektuře uplatnila a rozvinula od konce 19. století do roku 1910, postihly porcelánovou výrobu jen minimálně. Náročný secesní tvar i dekor, vycházející z naturalistických rostlinných prvků, jež pak svébytně stylizuje, nezaručoval zřejmě podnikatelům potřebnou jistotu, že vynaložené úsilí bude mít i patřičný finanční efekt. Jen málo našich porcelánek se pouští do ekonomicky riskantních realizací secesních váz či stolního nádobí, prováděných jen pro jedince s vytříbenvm vkusem, v malých exkluzívních sériích s několika variantami. Kvalitní příklady, které dokládají, že i v tomto materiálu se projevovaly tendence zachytit výtvarně nový vývojový proud, známe z Březové, Lokte, Klášterce a Ostrova nad Ohří.

Ekonomická měřítka sériové velkovýroby byla sjednocena se soudobým výtvarným cítěním až v produkci účelně strohých tvarů, se střízlivou geometrickou nebo stylizovanou výzdobou, provedenou na způsob dekoru charakteristického pro sdružení "Wiener Werkstätte" z doby kolem roku 1910. Funkčnost předmětu se dobře kloubila s esteticky racionálními požadavky i komerčními zájmy. Tohoto trendu se zmocnily z českých porcelánek především Loket, Březová a Ostrov nad Ohří. Úkolu vyrábět kvalitní, dostupné a přitom stylově vytříbené zboží se zhostily výborně. Pravým opakem byl však druhý směr oficiální produkce všech porcelánek tehdejší doby, poplatný maloměšťáckému vkusu. Bez pochopení výtvarného názoru a bez citlivého přístupu k historickým artefaktům je výroba znovu jen trapnými náhražkami v různých pseudostylech.

Po první světové válce se převážná část výroby drží i nadále v intencích sériové produkce dřívějších let. Bez vyššího nároku na pochopení výtvarného názoru je znovu poplatná novobaroknímu, novorokokovému a novoempírovému stylu. Přesto se však po roce 1918 začínají v Březové a Ostrově nad Ohří opožděně a nesměle uplatňovat v porcelánové tvorbě zásady kubismu se svými typickými geometrickými a asymetrickými tvary. Zásadní podíl umělce či průmyslového výtvarníka nyní, ani v dalších létech, nenachází potřebné pochopení. Dekorativní směr, vrcholící v našem poválečném užitém umění kolem roku 1925, nebo "Art deco" se opět nedokázaly důsledně prosadit.

Svébytným projevem třicátých let se stala čistota tvaru, vyzdvižení účelovosti, přiznání charakteru a pochopení základních vlastností ztvárňovaného materiálu funkcionalismus. Dochované exempláře např. z pražského "Topičova salónu", "Družstevní práce" nebo Odborné keramické školy v Praze dokládají úzkou spolupráci avantgardních výtvarníků s výrobou, ale jsou to bohužel zase jen malé série určené pro úzký okruh spotřebitelů v porovnání s celkovým množstvím masové produkce. O tuto tvůrčí spolupráci se zasloužila např. Loket, když realizovala v roce 1929 kávovou soupravu navrženou arch. Františkem Míškem nebo roku 1931 známý soubor stolního nádobí arch. Ladislava Sutnara pro prodejnu a výrobce předmětů bytového zařízení Družstevní práci v Praze. Celek byl pak ještě v následujících létech doplněn o další části. Vliv funkcionalismu se projevil ve velkosériové výrobě jen snad v několika typech servisů z Nové Role a Ostrova nad Ohří. Dekorativní procelánovu plastiku této doby známe z výtvarného proievu Jana Lichtága z dvacátých let a Jana Znoje, profesora na odborné keramické škole v Praze z let třicátých. Asi 99 % produkce porcelánek setrvává u standardních, dlouhá desetiletí zavedených forem.

V celém vývojovém období let 1918 až 1938 se výroba většiny našich továren zaměřila také na hotelový silnostěnný porcelán v široké škále nabízeného sortimentu. Rovněž klasické čajové, kávové a jídelní soupravy zaujímaly významné místo v celkovém objemu výroby. Pro různé vrstvy zákazníků byly expedovány buď s bohatou, anebo středně náročnou dekorací. Zajímavým příkladem využití jemných barevných efektů se stalo přímé barvení porcelánové hmoty, a tak namísto bílého střepu přicházejí do obliby růžové tóny, modré odstíny, či porcelán barvy "slonové kosti".

Těsně před II. světovou válkou bylo na Karlovarsku zaměstnáno v porcelánovém průmyslu cca 9 500 pracovníků. Existovalo zde pět akciových společností s dvanácti továrnami a šestnáct menších závodů. Celková kapacita pecí, vzhledem k možnému rozsahu výpalu, dovolovala tehdy vyrábět průměrně kolem 1 300 tun zboží měsíčně.

Další historická etapa počínající rokem 1938 zábor Sudet a pozdější nacistická okupace ČSR, velice negativně ovlivnila i porcelánovou industrii v severozápadních Čechách. Všechny porcelánky byly situovány do pohraničí, které bylo mnichovskou dohodou od Československa odtrženo. Jejich začlenění do Německa představovalo mimo jiné okamžité změny, týkající se nové cenové, mzdové, bilanční a právní orientace. Tzv. "nacifikace" ve větší míře naštěstí nehrozila a "arisace" byla provedena jen u menších podniků. Téměř všechny naše porcelánky utrpěly citelné ztráty především proto, že jejich export tvořící 80 % produkce byl v roce 1938 kalkulován v jiném kursu, než jak jim jejich úhrady v cizích měnách odpočítaly banky v RM - (devizový kurs RM byl 8,60 a tzv. sudetský kurs 12 Kč.) Také bojkot "sudetského zboží" ze strany západoevropských odběratelů silně komplikoval odbyt. Zásilky připravené k expedici musely být stornovány a předisponovány za nižší ceny k transportu do Německa. Vyhlášení války pak mělo za následek další ztráty zahraničních zákazníků. Nastala doba hromadění zboží ve skladech a tím automaticky i vázání velkých položek oběžného kapitálu. Dalším zásahem do produkce porcelánek byl tzv. "Kriegsauflage-Programm", tj. válečný předpis, kterým byly ukládány dodávkové kvóty pro Wehrmacht. V této době se z našich tradičních porcelánek staly výrobny hrubého, silnostěnného sériového nádobí, ale i polních lahví, jímek na elektrické ohřívače protileteckých bunkrů apod. Z výsledků šetření zvláštní nacistické komise z dubna 1944 lze zjistit, že výrobní program stanovili tak, aby 40 % výroby bylo určeno pro kasárny, lazarety a pracovní kantinv zaiatců. 30 % pro vybombardovaná území, 20 % pro individuálně schvalované objednávky firem a 10 % pro export, avšak jen do předepsaných států, odkud byly kompenzačně dováženy potraviny a suroviny. Sabotáže nebo únik od pracovních povinností lze doložit na četných příkladech sabotážních trestů v porcelánkách, neboť zde jednu třetinu osazenstva tvořili váleční zajatci. Podle výkazu ze dne 10. 5. 1944 jich bylo zaměstnáno v porcelánkách na Karlovarsku 2 007. Již od roku 1941 úplně ustala investiční činnost podniků, zejména v důsledku ochromení dodavatelské kapacity. Kromě postupné devastace budov a výrobního zařízení byly ničeny i historicky vzácné sádrové modely, formy, malírenské vybavení apod. Ve druhé polovině roku 1944 byla silně narušena železniční doprava. Po vylodění spojeneckých armád ve Francii byl vydán zákaz expedice zboží do těchto "ohrožených" oblastí. Také z jihoevropských států se vracely celé vlakové zásilky, které pak přeplňovaly skladištní prostory jednotlivých porcelánek. V prvních čtyřech měsících roku 1945 byl odbyt produkce zajišťován nákladními vozy, anebo si zákazníci odváželi zboží vlastními prostředky. V dubnu 1945 se život v porcelánkách téměř zastavil, dosazení němečtí ředitelé prchali před postupujícími spojeneckými vojsky.

Od poloviny roku 1945 následovalo období radostnější, ale v keramickém průmyslu období velice obtížné. Vyprostit se z následků válečného ochromení znamenalo pro tehdejší průmyslníky i řadové dělníky mít nepředstavitelnou vitalitu, neboť celková bilance naší porcelánové industrie se stala katastrofální. V první řadě bylo nutné nahradit pracovní síly německé národnosti, postupně odsouvané mimo území Československa na základě rozhodnutí čtyř vítězných velmocí, získat a vyškolit nové zaměstnance, včetně mladého dorostu. (Ještě koncem roku 1945 pracovalo ve všech porcelánkách na Karlovarsku jen 4 560 osob a z toho 3 980 Němců).

V prvopočáteční době po znárodnění porcelánového průmyslu, vyhlášeného dekretem presidenta republiky dr. E. Beneše ze dne 24. 10. 1945 č. 100 Sb. zák. a nař., bylo znárodněno 80 % podniků (menší závody pod 150 osob zůstaly na krátký čas pod národní správou, aby pak byly jako konfiskáty začleněny do již stávajících národních podniků). Do znárodňovacího procesu byly zahrnuty následující porcelánky:

 

KARLOVARSKO

  1. Altrohlauer Porzellanfabriken, Abteilung der A.G. C.M. Hutschenreuther ‒ Zentrale Dresden ‒ závod Stará Role

  2. Porzellanfabrik VICTORIA A. G. Stará Role

  3. EPIAG ‒ Erste böhm. Porzellan Industrie A. G. Karlovy Vary se závody Dalovice, Loket, Stará Role II a Březová

  4. Vereinigte Porz. Fabriken vorm. Gebr. Benedikt A. G. Dvory

  5. Haas & Čžjžek A. G. Horní Slavkov a Dolní Chodov

  6. Porzellanfabrik Richter, Fenkl & Hahn v Chodově

  7. Porzellanfabrik Heinzman, Apfelbeck & Langl Božíčany

  8. Porzellanfabrik Jokes Jos., Th. Menzl v Jakubově

  9. Porzellanfabrik Giesshübel Johann Schuldes ve Stružné

  10. Porzellanfabrik Concordia, Zweiganstalt der Melitta-Werke Benz & Sohn, Minden ‒ Lesov

  11. Porzellanfabrik Schlackenwerth Josef Pfeiffer, Ostrov nad Ohří

  12. Gräflich Thun'sche Porzellanfabrik v Klášterci nad Ohří

  13. Karlsbader Porzellanfabrik Carl Knoll v Rybářích

  14. Bohemia, keramische Werke A.G. v Nové Roli

TEPLICKO

  1. Porzellan-u. Steingutfabrik Dr. Adolf Fischer & Co, Most

  2. Eichwalder Porzellan-, Ofen- u. Wandplattenfabrik Dr. Widera & Co., Dubí v Krušných Horách

Znárodněný průmysl porcelánu v severozápadních Čechách byl rozdělen na čtyři národní podniky na Karlovarsku a dva na Teplicko-Mostecku.

Vládními vyhláškami č. 1003 až 1007 ze dne 7. 3. 1946 byly se zpětnou platností k 1. 1. 1946 zřízeny následující národní podniky oboru jemná keramika:

 

KARLOVARSKO
 

Ke 13
První česká továrna na porcelán, Karlovy Vary, se začleněnými závody Dalovice, Loket, Březová, Stará Role II (tj. závody býv. Epiagu), Dvory a Rybáře
 

Ke 14
Slavkovský porcelán se sídlem v Horním Slavkově a se závody Horní Slavkov a Chodov, Božíčany, později byl začleněn také závod Loučky a konfiskát Porag v Lokti
 

Ke 15
Bohemia, továrny na český porcelán se sídlem původně v Nové Roli, později v Karlových Varech, se závody Nová Role, Stará Role, Chodov, záhy byly začleněny též konfiskáty Franz Manka a Lenhartovi dědici ve Staré Roli, přechodně i sesterský závod Lenhart v Lesově (dnes vývojový)
 

Ke 16
Thunovská továrna na porcelán se sídlem původně v Klášterci nad Ohří, později v Karlových Varech, se závody Klášterec, Ostrov nad Ohří, Jakubov, Kysibl = Stružná a Concordia Lesov. Později byl k tomuto podniku přidělen přechodně konfiskát Lubenec = Jelení

 

TEPLICKO

 

Ke 17
Teplické keramické závody se sídlem v Teplicích-Šanově a se závodv Dubí a Most, později i Duchcov
 

Ke 18
Závody na zdravotní keramiku ‒ vedení společné s Ke 17, závody bývalé firmy Ditmar ‒ Urbach

 

K dalším, často neuváženým, reorganizacím porcelánového průmyslu došlo několikrát: 1. 1. 1946, 1. 1. 1950, 1. 1. 1951, 1. 1. 1953, 1. 4. 1958. Všemi těmito zmatky trpěla nejvíce úroveň našeho porcelánu a v důsledku toho i jeho jméno ve světě. Tovární haly, pece a veškeré vybavení bylo zastaralé, finanční prostředky, které mohly být určeny k účelným rekonstrukcím, modernizaci výroby, získávání kvalitních surovin apod. musely být přesunuty do těžkého průmyslu. Velice obtížnou pozici měli mladí začínající návrháři, výtvarníci a designeři, snažící se o pozdvižení uměleckých kvalit porcelánových výrobků na evropskou úroveň. Mnohde na ně bylo nahlíženo dokonce jako na sabotéry nárůstu produktivity práce závodu. "Boj" o  prosazení nových hybných tvarů i dekorů do výroby byl těžký a vleklý. Osvědčená komerční hlediska převažovala nad pochopením nutnosti přeměny životního stylu, kulturní a estetické výchovy každého jedince.

V létech 1947 až 1954 byly organizovány soutěže návrhů porcelánových výrobků; již v roce 1947 se podílel na výrobě svým návrhem účelného souboru Bohumil Dobiáš st. ‒ to vše se v produkci neodrazilo, ale podařilo se, že tato snaha podnítila další absolventy uměleckoprůmyslových škol. Nejvýraznějším průkopníkem nových směrů a myšlenek, propagovaných formou přímé spolupráce výtvarníka s výrobou, se stal Jaroslav Ježek. Neúnavnou pílí, talentem i osobní statečností dosáhl po mnoha krušných létech světového ocenění pro československou porcelánovou tvorbu v Bruselu na Světové výstavě EXPO 1958. Celá naše kolekce byla velice úspěšná a mnoho prací bylo ohodnoceno Velkými cenami. Kromě Jaroslava Ježka se zde svými návrhy podíleli stejnou měrou např. Marie Rychlíková, Václav Tikal, Otto Eckert, Jindříška a Pravoslav Radovi, Děvana Mírová nebo Václav Dolejš. Základním podnětem pro vznik reprezentativního souboru prací našich předních výtvarníků a návrhářů byl zvýšený zájem ministerstva spotřebního průmyslu a patřičných výtvarných a teoretických institucí o důstojnou reprezentaci našeho státu ve světě.

Po úspěchu v Bruselu bylo započato s přípravami na XII. Triennale v Miláně, konané v roce 1960. Československá expozice byla opět vysoce hodnocena a za porcelánovou tvorbu získal Václav Šerák stříbrnou medaili. Kolekce měla na diváka ve své jednoduchosti, kultivovanosti a jemné zdobnosti patřičný estetický dopad. Již tehdy se soutěže účastnil větší počet průmyslových návrhářů užitého porcelánu než externích výtvarníků, jejichž přímá spolupráce s výrobou bohužel ustávala. Hlavním výtvarníkem n. p. Karlovarský porcelán, vývojový závod Lesov. se stal Jaroslav Ježek. Na světové výstavě EXPO 1967 v Montrealu získaly ocenění vávrhy jeho souprav Nefertiti a Louise. Hlavní přínos spatřujeme v tom, že tyto práce nebyly určeny jen k expozičním účelům, ale pro širokou veřejnost. Elegancí a bezprostřední nevtíravostí zútulňovaly naše domovy, čímž přispívaly k estetickému přerodu kultury bydlení.

V současné supertechnické době pociťujeme stále větší potřebu netradičních, originálních typů užitkového porcelánu, který by uspokojil rozličné požadavky spotřebitelů u nás i v zahraničí. Vždyť mnohé ze souprav či předmětů se stávají svojí intimitou každodenní součástí našeho života. Můžeme jen kladně hodnotit zvýšený zájem renomovaných výtvarníků, jako jsou např. J. Ježek, P. Rada, L. Švarc, V. Šerák, H. Samohelová, J. Marek, J. Laštovička aj., o soudobou problematiku užitkového i dekorativního porcelánu.


 

 

  Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
  Větší formát obrázku     Větší formát obrázku  
         

 

 
 
  Home Page  
  novinky  
  info@porcelan-ostrava.cz  
     
  Submit Your Site To The Web's Top 50 Search Engines for Free!  
     
Porcelán - vstupte

Porcelán - vstupte

Počátky výroby porcelánu v Evropě Stříbro, alpaka - vstupte

Stříbro, alpaka, sklo - vstupte

200 let výroby porcelánu v Čechách
Nejstarší manufaktury na výrobu porcelánu v Čechách
Pirken-hammer  - Březová (Pirkenhammer)
Haas&Czjzek - Horní Slavkov (Schlaggenwald)
Haas&Czjzek - Dolní Chodov (Chodau)
Epiag - Loket (Elbogen)
Royal Epiag - Stará Role (Altrohlau)
Bohemia - Nová Role (Neurohlau)
Thun - Nová Role (Neurohlau)
Thun - Klášterec nad Ohří (Klösterlin)
Moritz Zdekauer - Stará Role (Altrohlau)
Victoria - Stará Role (Altrohlau)
RKG (Leander) - Loučky (Grünlas)
Richter, Ferkl & Hahn - Chodov (Chodau)
PLS - Ostrov nad Ohří (Schlackenwerth)
JSK - Stružná (Kysibl, Giesshübel)
Concordia - Lesov (Lessau)